..................Doufám, že se vám tu líbí! ;D...............

Mel to zvládá...3.kapitola

5. července 2008 v 12:28 | Adminka |  Jump stories
Do školy jsme doběhli pět minut po zvonění. Naneštěstí jsme zrovna měli češtinu. Všichni ví, že si na tuhle učitelku musí dávat pozor, když si na vás zasedne, jednoduše vás potopí....Pěkně jsme si to slízli. Mě nějakej blbej zápis do třídnice nerozhodí, korát mi bylo líto Martina, Ten si ho nezasloužil...Co s tím ale nadělám, žjo?
Jediný na co jsem se zmohla, byly oči v sloup. Pak sem urychleně zasedla do poslední lavice, svýho milovanýho místečka u okna. Hodila jsem rychlej pohled po Chrisovi. Stále stejně nádhernej, pomyslelal jsem si...Chris je Angličan, do naší podělaný školy přišel asi před rokem... Hned jak sem ho poprvý uviděla, zabouchla jsem se až po uši...
Lena, moje spolusedkyně do mě nenápadně žďouchá..."Nečum na něj tak nápadně" říká mi se smíchem. Sakra, zase jsem se nechala nachytat. Rychle vytahuju svůj poznámkovej blok, abych měla na co čmárat a dělám nenápadnou. Tenhla způsob neviditelnosti jsem si osvojila už ve 3. trřídě. Prostě si podepřete hlavu, občas kouknete na učitele, čas od času kejvnete hlavou a on vám dá pokoj.
Zvoní, konečně. Popadám svůj bágl, a i přes nevýhodné místo na opačné straně třídy vybíhám z dveří první. Dneska máme sporovní den. Uvažuju, že bych se ulila. Nejsem sportovní typ, a očumování upocenejch běžců mi taky nic neříka. Jo, padám, rozhoduju se. Stejně si toho nikdo nevšimne...Jsem pro všechny vzduch. Pak si vzpomínám na Martina. Ten mě bude hledat. No co, uvažuju, pošlu mu smsku. Ze školních vrat vybíhám s nově získaným pocitem svobody.
Najednou nevím co s časem...Klíče nemam, vypadam jak strašák a navíc začínam mít hlad. Doprdele, se mi to zase vymklo z rukou...Nejdřív se někde dam do pucu, rozhoduju se. Holky v batozích většinou mívaj hafo takovech těch cetek na upravování zevnějšku a já nejsem vyjímkou. Veřejný záchody ale nejsou nikdy v dohlednu. No nic, pokrčím v duchu rameny a ohlížím se alespon po nejaký zapadlý uličce, kde bych se mohle upravit. Konečně jednu nalézám. Docela to tam smrdí, ale jsem v nouzi... Při svý šikovnosti jsi párkrát málem vypíchnu oko řasenkou. Když už asi posté naštaně kvičím "doprdele", najednou za sebou slyším kroky. "Hele, co to má zname....?" Větu nedokončím. Ucítím prudkou ránu, zatmí se mi před očima a najednou o sobě nevím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katty katty | Web | 5. července 2008 v 13:23 | Reagovat

au to bolelo aj mna...tesim na pokracko...:)

2 Adminka Adminka | Web | 5. července 2008 v 14:02 | Reagovat

;D...Diky, budu ráda, když zase přijdeš!!;D

3 Saryna Saryna | Web | 5. července 2008 v 14:18 | Reagovat

Hezké taky píšu povídky x)

4 Tessie Tessie | Web | 5. července 2008 v 18:01 | Reagovat

rychle přčidej kapitolu ;)

5 Adminka;D Adminka;D | Web | 6. července 2008 v 22:40 | Reagovat

Se snažím...ale nějak jsem se zasekla;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama