..................Doufám, že se vám tu líbí! ;D...............

Smrt před svítáním, aneb romantika na "entou";D

5. července 2008 v 20:27 | Adminka;D |  Stories....
Než dopíšu Mel, mám tu pro vás další story...Je to "kamarádská" romantika...Tyhle typy povídek jsem ještě nezkoušela....Tak doufám, že to bude k přečtení;D
Po třicetikilometrovém výletě padli všichni do postelí a za chvilku o sobě nevěděli.
V noci, vlastně spíš k ránu, asi ve dvě se ale Amy probudila. Chvilku se zmateně převalovala na posteli, s jediným přáním zase usnout, ale nakonec to vzdala. Pak jí uslyšela. Bouřku. Přišla vlastně z ničeho nic. Nejdřív byl slyšet jenom hrom, pak oblohu proťal blesk který osvítil každičký předmět v jejich šestilůžkovém pokoji a pak se spustil liják. Proudy vody dopadaly na staré okno s takovou silou, až se člověk mohl bát, že to sklo nevydrží.
Amy bouřky milovala. Hromy jí zněly jako ty nejkrásnější melodie, blesky jí upřímně fascinovaly a pokud mohla zmoknout, nikdy neotálela a "nabidku" přijala. Ted měla jedinečnou možnost. Bezděčně si vzpomněla na kamaráda Martina, který spal jen o tři pokoje dál. I on bouřky miloval. A pokud to šlo, ještě víc než ona...Napadlo ji, že by ho zkusila vzbudit a šli by spolu ven. Pak ale nápad zavrhla. Kdyby se takhle producírovala po chodbě, navíc v noci a na klučíčí "straně" penzionu, pěkně by riskovala.
Zalezla zpátky do postele a zkusila znovu usnout. Nešlo to. Už toho měla dost. Potichoučku zase vstala a otevřela dveře ne chodbu. Slyšela jen vlastní dech, tlukot svého srdce a dešťové kapky dopadající na celou budovu jako malé bomby.
Seběhla ze schodů, odemkla hlavní dveře a vyběhla ven. Prudký náraz čerstvého vzduch jí málem porazil. Na chvíli se zastavila a jen dýchala. Pak se uklidnila a rozeběhla se uzkou pěšinkou k jezeru.
Nejdřív se ho lekla. Seděl tam jako smrtka a upřeně pozoroval hladinu jezera. Pak ho poznala. Poznala způsob kterým on seděl. Navíc, nikdo jiný ny tu v tomhle počasí nebyl. Šlápla na větvičku a ta hlasitě zapraskala. Ani se neotočil. Věděl, že je to ona. Věděl, že příjde.... Popošla k němu. Otočil k ní hlavu. Slova nebyla zapotřebí, jen by rušila tu vzájemnou chvilku porozumnění. Na očích mu viděla, že je rád.
Posadila se vedle něho. Byl úplně promočený. Musel tu sedět už hodně dlouho. Obejmula ho jen s nevinným úmyslem se zahřát. Nikdy nevěřila, že by mohl cítit to co ona, tak si alespoň snažila užít si tu chvilku, kdy si mohou být blíž, než kdy jindy...V tom ale obejmul i on ji. Silněji, než by se na kamaráda slušelo. Tak, jako by to bylo naposled.... Navzájem si pohlédli do očí. Zdálo se jí, že se na ni dívá jinak. Pak se sklonil, a políbil ji. Nemohla tomu uvěřit. Nečekala, že by se toho někdy mohla dočkat.
Jejich oči poté sledovaly stále běsnící bouřku. Nakonec si, přemoženi únavou usnuli v náručí.
Jenže nikdy se nic nestane tak, jak by mělo...
Ráno se Amy probudila a zděsila se. Hned jak se na Martina podívala, věděla, že není něco v pořádku. Jeho ruce byly studené a tělo jako bez života. Měla pravdu. Byl mrtvý...
Lékař jeho smrt stanovil mezi 22:00-23:00. Zemřel na přetížení svého slabého srdce, po namáhavém výletu.
Krátce po tomto incidentu Amy spáchala sebevraždu. Nesnesla pomyšlení na to, že když už si byli tak blízko, měli by se zas vzdálit. Věřila, že si teď budou zase blíž...
Pro ty nechápavější, nebo ty, kterým to prostě jenom uniklo, je "zápletka" příběhu v tom, že když se Amy s Martinem líbala, byl už podle lékařů dávno mrtvý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lykao Lykao | Web | 5. července 2008 v 21:23 | Reagovat

Nevím co mám napsat. Úplně mě to zaskočilo. Každoádně píšeš moc pěkně a ta povídka je... Nevím co k ní napsat, je to ten typ povídky která v tobě probudí emoce.

2 Luc Luc | 5. července 2008 v 21:43 | Reagovat

Bylo to zvláštní ale moc pěkně napsané, jen tak dál:D

3 Adminka Adminka | Web | 5. července 2008 v 22:34 | Reagovat

Děkuju oběma...Jsem ráda, že se vám to líbí;D

4 Zlatka Zlatka | Web | 5. července 2008 v 23:01 | Reagovat

Páni, to je tak no.... prostě JE to romantická až z toho mám cukrovku...! =) Krásný, smutný, romantický.... bouřky miluju :D

5 Adminka Adminka | Web | 5. července 2008 v 23:19 | Reagovat

Já taky...Začátek má pravdivej podklad;D

6 Franta Franta | Web | 5. července 2008 v 23:22 | Reagovat

pěkná povídka... kolipak ti je ?

7 Adminka Adminka | Web | 5. července 2008 v 23:27 | Reagovat

Třináct...ale pšššt;D

8 Franta Franta | Web | 5. července 2008 v 23:52 | Reagovat

jo ty tu máš taky moc super...... ty povídky sou skvělý... ;) jinak mi je 14 ;)

9 Adminka Adminka | Web | 5. července 2008 v 23:55 | Reagovat

Tak to seš dobrej;D...

10 Markýtka Markýtka | Web | 6. července 2008 v 3:08 | Reagovat

Moc hezky napsané, taky sem se snažila psát ale nějak mi to nešlo mám jen 1 příběh! Mislím že máš oprwdowý a welký talent! Moc hezké!!!

11 Adminka Adminka | Web | 6. července 2008 v 12:58 | Reagovat

Díky;D

12 Fiera Fiera | Web | 7. července 2008 v 22:46 | Reagovat

Hmm pěkný, jen mi řekni proč vždycky všechno děláš tragický. doufám,že další povídka nebude taková tragická. Máš opravdu na to aby jsi napsala něco co není tak tragickýho nebo morbidního.

13 Rachel Rachel | Web | 31. července 2008 v 11:00 | Reagovat

mas mocinky hezke povidky ae vsimla jsem si, ze vetsinou se smutnym nebo dokonce i tragickym koncem...

14 Andreica Andreica | Web | 27. srpna 2008 v 13:35 | Reagovat

Je to krásná povídka...mám z ní husinu po celém těle...povedla se ti;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama