..................Doufám, že se vám tu líbí! ;D...............

Anything isn't positive...aneb Carmen, part 5

26. října 2008 v 20:20 | Adminka;D |  Jump stories
Jajte...tak další kapitolka...trochu jsem pozměnila svojí představu, kam se děj bude ubírat. Sci-fi nesnášim, takže tudy ne, ale...no prostě mi věřte jo?:D


Asi jsem usnula, protože najednou totiž ucítím bolest za krkem a posadím se na posteli. Za okny je tma. Může být tak kolem dvanáctý, půl jedný. Na hodiny nevidím, ale nelámu si s tím hlavu. Zaposlochám se do zvůků v domě. Ticho. Najednou mě přepadne neopodtatněný strach. Zaslechnu zvláštní zvuk a trhnu s seboou. Když si uvědomím, že mi jen asi kručí v břiše, spadne mi kámen ze srdce. Divný, pomyslím si. Doma jsem se nikdy nebála. Náš dům je sice hodně velký, ale vždycky mi připadal takový...domácký, uklidňující. Najednou se ozve jakési kvílení a mě je jasné, že tohle asi můj žaludek nebude. Opatrně se pohnu, a očima stále přejíždím po místnosti. Stále mám pocit, že na mě něco každou chvíli skočí, ale je to jen pocit. Doufám.

Probudí mě jakési kvílení. Nikdy jsem nebyl strašpitel, ať už kvůli tomu, že jsem měl pořád tendenci (vlastně pořád ještě mám) ochraňovat našeho benjamínka, Carmen; nebo kvůli strašidelným půlnočním výletům, které jsem podnikal s Winem, když byla Carmen ještě miminko; ale tohle mě docela vystraší. V našem době se občas ozývaj divný zvuky, to uznávám, ale kvílení?!
Odhodím peřinu a na chvíli mě napadne, jestli to nemůže být Carmen. Od tý doby, co se v sedm zavřela u sebe v pokoji, jsem jí neviděl. Ale pak tu myšlenku vypudím z hlavy. Tedy, aspoň se o to pokusím...

Vyjdu na chodbu před pokojem. Zároveň zaslechnu klapnutí dveří. Že by zloději? Co by u nás pohledávali zloději?
Skřípnutí podlahy. Ne, prosím to ne. Mám strašnej strach, ale zvědavost mě nutí jít dál. Achjo...Zdá se, že to vychází z pokoje pro hosty. néééé....

Kvílení sílí. šmarija...pokoj pro hosty? Co by proboha kdo dělal v pokoji pro hosty? Vydávám se tím směrem...

Připadá mi, jako by se přede mnou někdo pohnul. Krev mi tuhne v žilách.

Někdo je přede mnou. Poohlížím se po něčem, čím bych ho praštil. Zdá se, že o mě taky ví. Mihne se mi hlavou, jestli mi to kluci ve škole uvěří, že jsem sejmul zloděje.

Je tam. Vidím obrys jeho těla. Nevím co mám dělat. Nějak se nedokážu pohnout. Vypínač. Ano, rozsvítím.

Mohl bych rozsvítit. Skočím po vypínači...

"úúúúááááááááááááá!!!" vyděšeně řvu.

"áááááááááááééééééé!!!" zařvu.

rozsvítilo se. Ten zloděj...

už konečně vidím...."CARMEN!!!!! Proboha..." začnu se bláznivě smát. Ještě nikdy jsem necítil takovou úlevu. Ale, vždyt já se...nebál, ne?:)

"TIME!!!!" Nidy bych nevěřila, jak mě můj bratr může vyděsit... Směju se...

"Taky jsi to slyšela?" Ted nepochybuju o tom, že byl zvuk skutečný. Co by asi tak jinak Carmen dělala na chodbě, o půlnoci a potmě? "hmm..."neznatelně kývne. Oba se jako na povel otočíme ke dveřím pokoje pro hosty. Bonnie. Vzpomenu si. Tam je přece Bonnie... Kývnu na sestru a otevřu dveře...
Přivítá mě akorát průvan. V pokoji je dokořán otevřené okno a vítr si pohrává se záclonou. KOuknu na postel. Do kouta. Ke stolu. Nikde nikdo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kontrola návštěvnosti...pls

*CLICK* 100% (42)

Komentáře

1 pixelllka pixelllka | Web | 26. října 2008 v 20:22 | Reagovat

:) Na mím blogajsu je právě new bleskajda

Tak se mrkni:) O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama